Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Protekční spratek Pavel Novotný - a co o něm vlastně víme (2. část)

19. 07. 2014 9:05:10
Co jsem čekala? Příběh Pavla Novotného – tatího spratka. Vylíčení všeho, co je na něm špatného (je řada lidí, co ho nesnáší, nebyl by problém je vyzpovídat...). Příběh kluka, který byl ve stínu svého táty, ale nakonec se z něj dostal, a udělal si vlastní kariéru, byť velmi diskutabilní. Pojem protekční spratek, jak mu všichni přezdívali, převzal a vytvořil si z něj svůj de facto osobní značku a chytře si na něm vystavěl negativní publicitu.

Toto je pokračování a závěr článku ́Protekční spratek Pavel Novotný - a co o něm vlastně víme (1. část) ́ - pokud jste jej nečetli, pro kontinuitu můžete přečíst nyni

Ve filmu Dělníci bulváru Pavel Novotny říká, že pracoval u MF Dnes a mohl dělat investigativu zde. Ale nechtěl. Proč? Prý kvůli penězům a chtěl dělat bulvár. Ale proč o tom tedy mluví? Že by podvědomě si tak chtěl zvyšovat své morální skóre s tím, že ́kdyby chtěl, mohl by být slušný a oceňovaný novinář... ́?

Jenže to on není a je to jeho volba. Není novinář seriózního média a už nikdy s vysokou pravděpodobností nebude (jeho osoba je už nyní tak zbulvarizovaná, že by ono médium rázem získalo přízvisko bulváru, a to i kdyby se snažil sebevíc). Jak je na vás jednou špína, už ji nikdy úplně nesmyjete. Nemyslím ale, že by to nějak křížilo jeho plány do budoucna.

Pojďme se podívat na problematická místa dramaturgie filmu Dělníci bulváru, která mi vadí – tak například se Pavlovi Novotnému vytýká reportáž psaná z auta před kostelem, kde se odehrává koncert Ivety Bartošové. On se tváří nadutě až arogantně, že ví co a jak se tam bude dít, a tak dovnitř nemusí ani jít a přesto píše on-line přenos, co se děje, nemusí se tísnit vevnitř s davy, ale pohodlně sedí v autě před kostelem. A čtenáři mu to doslova ́žerou ́... To je dokumentaristický ́objev ́ filmu - skoro hlavní (kromě moderátorky, která by za občasné skryté PR v Pavlově buvláru udělala doslova ́cokoliv ́).

Proč novináři občas píšou ́z auta před kostelem ́ investigativní reportáž ́z kostela ́

Hm... Já vám garantuji, že tohle se občas děje i v redakcích seriózních médií. Ani netušíte, kolik reportáží a článků je psaných právě ́od stolu ́, ́od telefonu ́, jen z překopírovaných tiskových zpráv... Máte pocit odfláknuté práce? Zlobíte se? Nemusíte. Novináři vás neobelhávají. A často tím ani netrpí objektivita článku (více zdrojů můžete i obtelefonovat nebo trochu vykradete sám sebe - své starší články a dřívější citace, u nichž de facto se dá předpokládat, že budou stejné atd. Jako perličku uvedu jeden další extrém - měla jsem jednoho kolegu, který si napsal v redakci článek i s citacemi, pak zavolal dotyčným osobám, co si o dané problematice myslí. Oni něco řekli, on přikyvoval, ani si nedělal poznámky ani je nenatáčel. Když pak domluvlili, řekl: "Takže můžu to napsat takto: ..." a nadiktoval jim to, co už napsal ještě předtím než jim zavolal. A ať souhlasili nebo ne, prostě to tam tak zůstalo. Když se totiž ohradili, že to tak není, on jim hnedle řekl, že na víc už není místo a celou jejich citaci tam nemůže dát, a tak to musí takhle zkrátit a udělat novinářskou zkratku. A bylo. :- ). Když měl dobrou náladu, sem tam upravil slovíčko - třeba ze ́stalo se ́ na ́nestalo se ́, když už jeho původní verze opravdu hodně velkou oklikou míjela skutečnost. Naštěstí to takto dělají jen ti největší filutové nebo časoví zoufalci. Ale i toto se stává a rozhodně nejen v bulváru! Považuji za horší, když se to děje v seriozně vnímaném médiu než v bulváru. V bulváru něco takového totiž čekáme, v seriozním médiu nikoli.).

Představte si novináře – je to člověk, který už byl na x akcích a napsal stovky článků (průměrný novinář v deníku napíše ročně minimálně 300 článků ročně – má-li tu výsadu a stačí mu napsat jeden článek za den, v malých denících třeba v regionech dokonce často musíte odevzdat dva nebo tři články za den – byť kratší... Ale nedá se nic dělat. Nestíháte obíhat všechny akce. A řada z nich se opakuje. Vše je stejné. Pořadatelé vás někam pozvou a - pro ně je to důležitá událost, akce, kterou museli složitě organizovat, financovat - pro vás novináře je to přinejmenším nuda, protože takových akcí už jste zažili desítky či stovky. Jako novináři jste otrlí – pořád někam chodíte, děláte rozhovory, zpracováváte lidské osudy do příběhu, lidské kiksy nebo naopak úspěchy. Je toho moc.

Máte často pocit, jako byste prožili tisíc životů, ale váš vlastní je hlavně takový, že zaznamenáváte, co máte kolem sebe. Jste jako houba, která nasává vše kolem sebe do sebe, aby to zpracovala a ́vyplivla ́svému publiku k dalšímu ́použití ́. Také se ne nadarmo říká, že většina novinářů ́nemá soukromý život ́ - ne, že by neměla, ale ta profese vás hodně vysává, a je to hlavně nejen profese, ale i povolání. Pokud ho děláte dobře a jdete do toho naplno, když přijdete domů, jste vysátí, unavení. Je to také jedna z profesí, kde se objevuje nejčastěji syndrom burn out. Proto vám každý novinář (s nějakým tím rokem praxe - bohatě stačí i dva roky v deníku...) – dle předběžného programu – dokáže sepsat věrohodnou akční reportáž z akce, aniž by tam byl, i s věrohodnými citacemi (pokud byl na takové akci již někdy nebo x krát předtím, což je vysoce pravděpodobné). Čímž, opakuji, nechci říci, že se to pravidelně děje, a že nejsou novinářské ́poctivky ́, které / kteří takové akce obíhají a seriozně o nich píší. Jsou a je jich hodně!

Pavel Novotný není tedy jediný, kdo to dělá. Nicméně v dokumentu se toto snažil lidem ukázat - jak se novinařina občas dá dělat. Ovšem to tak úplně nedopadlo... Jeho problém totiž je, že vše, co říká a dělá, působí nanicovatým a arogantním dojmem. Takže i když on udělá celkem nevinnou věc, působí to jako něco špatného, kdežto když někdo udělá něco daleko horšího, tak to působí nevinně. Záleží prostě na poddání.

Byla jsem také hodně zklamaná, že Vít Klusák se zalekl kauzy, na které jsem čekala, že vystaví polovinu filmu (místo Ivety Bartošové, což bylo velké zjednodušení si dokumentaristické práce a udupání dokumentu do kupy klišé...)

Odflákutá práce na rešerši tématu, neznalost novinářského prostředí. U Víta Klusáka smutné...

Z dokumentu je vidět, že Vít Klusák věnoval skutečné rešerši prostředí, tématu i hlavní postavy velmi málo času a prostředků, a vše vystavěl na vžitých klišé o bulváru.. Toto nelze svádět na ́autorský dokument ́, kde je samozřejmě možné ukázat věci i velice subjektivně tak, ́jak je vidí autor ́. Nicméně divák musí autorovi věřit, že si opravdu vše ověřil, prozkoumal, a delší dobu vše pozoroval velmi zblízka, a na základě tohoto vznikl erudovaný autorský dokument s hlubší vypovídající hodnotou.

Nelze odkazem na autorský dokument omluvit odfláknutý development filmu. Vznikl tak průměrný film, kde si tak nějak všichni zabrečí nad prázdným životem lidí z bulváru, korunovaným naprosto neodpustitelným momentem, kdy byl tvůrce natolik zoufalý, že se sám zachoval stejně jako dělník bulváru, kterého kritizuje.... Myslím tím závěr filmu:

Dítě... malé dítě (dcera Pavla Novotného), večer unavené před televizí, jen sedí a kouká, motá se tam... ale film je ke konci sestříhaný tak, že budí dojem malého dítěte, kterému otec – bulbární novinář – de facto ničí život... Tohle mne zklamalo. U Víta Klusáka velmi. Jinému – začínajícímu filmaři nebo kolegům z komerčních televizí... těm všem bych to odpustila – prostě použili tradiční pomůcku, aby zanechali v divácích na konec emoce, které se jim nedaří vyvolat erudovanějšími a férovějšími způsoby a technikami... Ale Vít Klusák?! Proč...?

Petr a Pavel Novotný – jeden bez druhého ve světě českého showbizu... Ano nebo ne?

Byl tam další smutný moment, který byl natočený a byla to šance mnohé napravit... Když už nic, máme zde otce totiž Petra Novotného – baviče, životaplného člověka, s velkou vyřídilkou, na jehož jméně si Pavel vybudoval (ať už dobrovolně nebo s vnějším tlakem veřejnosti) to své, a taky je proto zatracován. A Petr Novotný je po mrtvici, nemůže mluvit, pomalu se hýbe... To je přece to daleko horší. To bylo smutné. A bylo to tam možné dodat a více se tomu pověnovat. V sestřihu se to pak nějak vytratilo. Bylo to tam, ale ne umístěné a vypointované tak, aby to diváka doprovodilo skutečnou 13. Komnatou Pavla Novotného.

Dost mě navíc překvapilo, ve filmu chyběla, kauza Kateřiny Zemanové – dcery prezidenta ČR – a velká kauza, kterou vcelku neplánovaně nastartoval Pavel Novotný /Kateřina relativně krátce po tom, co byla jmenovaná ́první dcerkou ́ slečnou nebo čímto... prezidenta, navštívila nějakou striptýzovou party a někdo Pavlovi Novotnému poslal fotky. Ten je zveřejnil a otevřel kauzu.

Zajímavé bylo, jak byla ostatní média opatrná a začala se z toho líhnout klasická ́spirála mlčení ́, kterou právě velice aktivně narušoval Pavel Novotný. Náhodou přitom (nechtěně) narazil na kuří oko a ukázalo se tak, že hrad (tiskoví mluvčí) místo, aby prostě kauzu vysvětlili jednoduše stylem ́děvče je mladé, zase nic špatného nedělalo... A Češi jsou v tomto ohledu velkorysí ́ - což je celkem pravda. Tak Hrad začal vyloženě zapírat evidentní věci a mlžit a další média se toho chytila.

Dcera českého prezidenta možná přestřelila. Ale média a tiskoví mluvčí hradu víc...

Ale Pavel (na kterého začali ostatní dělat velký nátlak) jel dál... Byla to zajímavá kauza, kdy šlo o ojedinělý případ, kdy bulvární médium si jako jediné může dovolit říkat pravdu... Což byl moment, kdy upoutal moji pozornost a já si uvědomila, že je opravdu možná škoda, že nedělá kvalitní seriozní investigativu, že by na to opravdu měl.

Nicméně tím se tak pěkně ukazálo mj. jaká média jsou u nás a kým ovlivňována, což by také stálo za rozebrání (problémem ovšem je, že sama veřejnoprávní TV, která dokument produkovala, byla jedním z médií, kteří sve snažili kauzu bagatelizovat... (Takže možná to byl asi důvod, proč ji tam Vít Klusák nedal - aspoň doufám, že to tam původně chtěl dát... ) A s tím souvisí další moment – také jsem ve filmu postrádala víc prostoru investorovi (J.B. – kamarádovi Pavla Novotného - sám J.B. si vede zajímavý blog, kde píše velmi neotřele, politicky nekorektně, řekla bych, o svých investicích – včetně dotyčného bulváru) a dostat se tak do pozadí bulváru či jeho financování a strategii ještě více...

Takže to jsem tak nějak čekala od filmu Dělníci bulváru... Ale nedočkala se: -) . A to mě mrzelo... To by totiž zásadně přispělo i k celkové mediální gramotnosti české veřejnosti, což bych také od producenta pořadu – veřejnoprávní televize – očekávala, a původně jsem si i myslela, že to je účel pořadu. No, tak snad příště... Třeba Vít Klusák natočí pokračování...

Sliby, chyby, ale také možné ́kdyby ́...

Slibovaný důvod, proč jsem psala tuto recenzi až půl roku po premiéře: Vím, že ́recenzi na film ́ píšu víc jak půl roku po premiéře, to je tou okurkovou sezónou a taky tím, že jsem včera omylem tenhle film znovu shlédla, tak jsem si ho znovu rozebrala a tak to píšu... :- )

Vidíte, jednoduché vysvětlení... Pokud jste klikli na článek proto, že jsem slibovala tohle ́odhalení ́ - proč z ničeho nic uprostřed ́válečné ́ okurkové sezóny vytáhnu Pavla Novotného – důvod je NIC, žádný. Prostě jsem si na něj zničehonic ́vzpomněla ́. Tak to v médiích taky funguje: -). Ale to asi dávno víte...

Autor: Jana Frank | sobota 19.7.2014 9:05 | karma článku: 9.44 | přečteno: 1227x

Další články blogera

Jana Frank

Nenabízejte nikomu chipsy třikrát. I kdybyste tím měli zachránit svět. A rozhodně ne v Británii...

Mého známého Brita vyloučili z jednoho londýnského klubu za to, že přátelsky nabízel lidem u stolu chipsy. Nabídnout potřetí jídlo je prý už znak agrese.

15.5.2015 v 8:02 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 845 | Diskuse

Jana Frank

Proč nestačí jen ´být chytrý´ a dravý. A jak je důležité si vést přesně účetnictví!

Měla jsem moudrého starého strýčka. Ten mi dal jako malému děvčátku jednu velkou životní radu. “Budeš-li si moci něco přát, nech být obyčejné věci jako hodně peněz, být bohatý a slavný a takové hlouposti. Chtěj vědomosti, chtěj...”

20.4.2015 v 7:54 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 529 | Diskuse

Jana Frank

Dámy možná udělaly chybu, ale tvrdě za ni zaplatily. Teď jsou pro mě hrdinky!

Včerejší poklidný den jsem si příjemně užila. Šla jsem na kontaktní komunitní akci, kterou připravila městská část Londýna, kde žiji. Bylo to moc příjemné a zároveň poučné. Snažím se vždy místo, kde zrovna žiji, poznat co nejvíce dopodrobna.

29.3.2015 v 20:38 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 1384 | Diskuse

Jana Frank

Měli jste v Česku diktátora? - Otázka, která mě ´dostala´. Jak je to vlastně doopravdy?

Malý Kolumbijec na mě zvědavě koukal svýma chytrýma, bystrýma očkama skrz brýle, zatímco jeho otázka ́Jakého jste měli nebo máte diktátora? ́ zůstala trochu nepatřičně viset ve vzduchu.

21.3.2015 v 8:17 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 1044 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Josef Nožička

Neodsuzujme Češku za to, že jela do Egypta. Odsuzujme islámský radikalismus

Jak nás dnes informovala většina našich médií, česká občanka, která byla v egyptské Hurghadě zraněna při útoku islámského fanatika, je ve stavu klinické smrti.

26.7.2017 v 22:17 | Karma článku: 21.87 | Přečteno: 484 | Diskuse

Jan Pražák

Úředníci budou dál kontrolovat, čím lidé doma topí

Tak nám ústavní soud posvětil úřední kontroly kotlů v našich obydlích. Přijdeme zase o kus svobody. Neshodneme se s nějakým sousedem, on nás udá, že prý zasmraďujeme okolí a úředník nám vleze do baráku zkontrolovat, čím topíme.

26.7.2017 v 20:43 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 298 | Diskuse

Luděk Mazurek

Soudní dvůr EU žádný rozvrat nastaveného nefunkčního systému imigračních kvót nedopustí!

Generální advokát Soudního dvora EU Yves Bot dnes navrhl zamítnout žaloby Slovenska a Maďarska proti mechanismu přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót. Radujme se! Evropské právo bude bez nejmenších pochybností naplněno!

26.7.2017 v 19:30 | Karma článku: 34.34 | Přečteno: 791 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Koruna“ od Kiery Cassové

Princezna Eadlyn Schreavová z Ilei stojí před těžkým rozhodnutím, aby upevnila královský trůn, musí si v zoufale krátké době najít manžela. Dá se to stihnout za dva měsíce? To nám prozradí román „Koruna“ od Kiery Cassové.

26.7.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Jan Ziegler

Izraelci a Němci se postavili ruským výtržníkům

Nechybělo mnoho a moje žena, pokladní na jednom z nejkrásnějších českých zámků – Hluboké nad Vltavou, zmáčkla nouzové tlačítko. Naštěstí stateční muži stále existují a přišli jí na pomoc.

26.7.2017 v 17:58 | Karma článku: 32.16 | Přečteno: 1424 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1123

Režisérka, novinářka na volné noze

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.