Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dámy možná udělaly chybu, ale tvrdě za ni zaplatily. Teď jsou pro mě hrdinky!

29. 03. 2015 20:38:09
Včerejší poklidný den jsem si příjemně užila. Šla jsem na kontaktní komunitní akci, kterou připravila městská část Londýna, kde žiji. Bylo to moc příjemné a zároveň poučné. Snažím se vždy místo, kde zrovna žiji, poznat co nejvíce dopodrobna.

Nikdy moc nepochopím přistěhovalce typu - hledám bydlení, práci, a pak už jen chodím do práce, na nákupy, domu a tak dokola a o nic se aktivně občansky nezajímám. A už vůbec ne o prostředí, kde žiju.

Londýn nyní žije blížícími se květnovými celostátními volbami, takže mám o zábavu postaráno - aktivně sleduji předvolební boj a srovnávám s tím v ČR. Stejně tak se snažím porovnat rozdíly a podobnosti ve fungování samosprávy. A protože britský systém má opravdu velmi dobře propracované komunikační kanály mezi veřejnými institucemi a veřejností, je to pro mne zajímavé i zábavné zároveň. Ale o tom až příště.

Zpátky k sobotě - včera jsem se vrátila a otevřela počítač, abych do něj nasypala fotografie ze své milované digitální zrcadlovky, pořízené na akci a poslala je dál, jak jsem chvíli předtím milým pracovnicím městské části naslibovala. Když jsem však otevřela webové rozhraní, najednou se na mě začaly ze sociálních sítí sypat ze všech stran aktuální novinky z mé vlasti. Vlastně především jedna. A ta mi úplně vzala dech a způsobila, že jsem ustala v práci, okamžitě se virtuálně z Londýna přenesla do Prahy, a začala se hladově pídit po podrobnostech.

Ano, mám na mysli Antonii Chrásteckou a Annu Humpálovou, dvě české ženy které byly v roce 2013 při průjezdu Pákistánem uneseny neznámými ozbrojenci. Jako blesk mnou projela zpráva, že se právě v sobotu vrátily po dvou letech v zajetí do Prahy poté, co jim turecká humanitární organizace IHH pomohla dostat se do bezpečí (nebudu se pouštět do přesného rozboru, neboť vidím, že informace o tom, jak uprchly od věznitelů jsou velice chaotické a ještě asi nějakou dobu potrvá, než se zjistí, jak přesně k tomu došlo, jestli vůbec se ta informace zveřejní).

Hltala jsem informace a projížděla názory lidí na sociálních sítí a v diskusích - a hodně mě překvapovaly. Nejvíc mě zarážely názory ve smyslu: “No a co - neměli tam jezdit, dobře jim tak...” Popravdě - když zpráva, že samotné dvě ženy (pouze za doprovodu jednoho policisty) projížděly tak nebezpečným územím (a to bez zjevné mise - sice šlo o ženy pracující v neziskové organizaci, ale evidentně se do Indie, kam mířily, chystaly pouze jako turistky) prolítla tehdy médii, zavrtěla jsem udiveně hlavou a pomyslela si, cože je to napadlo, jet jen tak do nějaké země, která je nebezpečná, a o to více navíc nepřátelská k ženám.

Nějak jsem si tehdy spletla zprávu a v hlavě se mi zakódovalo ne to, že byly uneseny, ale že byly uneseny a pravděpodobně zabity. Zamračila jsem se, proč tam chudinky jezdily, že to nebylo moudré, podržela jsem za ně pomyslně minutu ticha (což byla doba než jsem našla televizní ovladač, ukrytý pod třemi staršími vydáními novin), a pak vypnula televizi s tím, že to jsou zase samé negativní zprávy. Šla jsem si asi udělat nějakou ňamku k jídlu, a pak číst nebo tak něco pro relaxaci. Na dámy jsem si samozřejmě už nevzpomněla. Přesto mi to nějak utkvělo v hlavě jako varovné světýlko.

To mi vytanulo lehce na mysli letos v létě, kdy jsem si říkala, že bych se měla začít konečně už chystat na svou cestu do Israele - a zvažovala jsem, jestli mám či nemám. A jaká mám učinit bezpečnostní opatření atd. Od plánování cesty mě zarazila válka, která tam v létě zuřila. Odložila jsem ji na neurčito. Ano, mám mezinárodní novinářský průkaz. Ano, podle mezinárodních konvencí by mi měly být státní a jiné organizace nápomocné na mé misi. Ano, mám to v dokumentech napsané mimo jiné i v arabštině, čili by to mělo být srozumitelné i v těchto zemích. Ano - ani v nejmenším nečekám, že je to něco, co by psychopaty ze samozvaného Islámského státu nebo jiné podobné nebezpečné šílence zarazilo od okamžité skvělé myšlenky useknout mi hlavu. Ano, slíbila jsem své matce, že do těchto zemí nepáchnu. Ano, hodlám tento slib dodržet. Ano, mám ráda svůj život. Ano, díky oběma ženám jsem si to ještě více vryla do paměti. Ano, nesmazatelně. Ne, ani skrz to všechno mě pravděpodobně natáčení v Israeli asi nemine. Ale Israel není Pákstán. Pokud tam nebude válka a já se budu držet přesně všech bezpečnostních opatření a nepáchnu do pásma Gazy (což nehodlám ani náhodou), mělo by být vše v pořádku. Přála bych si žít bezpečný život, kdy stoprocentně vím, do kterých částí světa mě vítr (byť omylem) nezavane. Ale není to úplně tak. Proto nemohu, nesmím a nechci už odsuzovat či jakkoliv soudit, zda-li se ženy zachovaly moudře nebo hloupě.

Ať už to je jakkoliv, zaplatily za své rozhodnutí a cestu pobytem v pekle. Nikdo z nás neví, co se mu může stát, a nikdo zcela jistě by nechtěl v zajetí prožít ani pár hodin, natož dny, týdny, měsíce či roky. Ženy vypadají velmi zuboženě, něčím mi připomínají Natashu Kampush (rakouskou dívku unesenou před léty psychopatem, který ji několik let věznil v kopce, měla úplně průhlednou pleť, jak nemohla na světlo). Něco v očích a výrazu těch žen mi připomíná její výraz. Nemohu si pomoci. Ať už se jim stalo cokoliv, je jasné, že vytrpěly mnoho a něco v nich se změnilo. Vypadají trochu jakoby přišly z jiného světa. Vím, že věta, kterou říkají o tom, že mají pocit, že svoboda se jim jen zdá, je pravdivá. Vím také, že pro obě ženy už nikdy nebude slovo SVOBODA (slovo, které rádi používají politici či lidé, kteří se rádi kasají silnými slovy, jimž ve skutečnosti nerozumí - nebo když jen lidé říkají, že mají jiné priority než je SVOBODA, protože to je pro ně jen slovo, raději mají třeba jistoty, hodně peněz atd.) jen pouhým slovem, ale ví, že je to něco nesmírně důležitého - nadevše. Myslím, že tyto ženy jsou nyní možná zubožené, možná navždy poznamenané, ale zároveň jsou nesmírně bohaté.

Jsou bohaté proto, že prožily peklo a přežily ho - jsou tedy nesmírně SILNÉ (stejně jako lidé přeživší holocaust - koncentrační tábory) a navíc znají pravý význam slova SVOBODA.

A proč o tom tak oslavně píšu? Protože když jsem přišla právě včera z té příjemné komunitní akce, zrovna jsem litovala, že v Čechách to také tak pěkně neklape a že je škoda, že nemůžu tady dávat moc příkladů z Čech nebo být na něco či na někoho z poslední doby pyšná. A ejhle. Když jsem otevřela právě zprávy o těchto ženách, zaplavila mě obrovská radost a pýcha. Jsem totiž na obě hrozně pyšná. Pro mě jsou to hrdinky. Hrdinky, které možná udělaly chybu, možná ne, ale každopádně prožily peklo, vykoupily se z něj, dostaly se z něj a nyní je třeba je oslavovat. A je to první případ, kdy mi nevadí, že jdou po nich média jako slepice po flusu, jak se pěkně lidově říká. Nevadí mi to proto, že v médiích se neustále omílají samé naprosto nedůležité hlouposti o různých rádoby celebritkách, které se snaží zaujmout hloupým chováním apod. Ale teď zaplavila česká média zpráva o opravdových celebritách, na které můžeme být pyšná jako Češi. Já jsem! A jsem na to dokonce hrdá. :-)

PS: Asi se stávám nějak sentimentální tady v Anglii :- ))) Nebo na mě začíná sedat taková ta určitá pýcha na svůj národ, která tu přeci jen je vidět - u Angličanů (prezentovaná reservovaně) a samozřejmě Francouzů (prezentovaná okatě), s nimiž se setkávám. A vlastně to od nich přejímám ráda :-). Možná by Češi měli častěji opustit svoji zemi, aby k ní našli ten správný vztah (jen prosím nejezdit přes Pákistán..).

Autor: Jana Frank | neděle 29.3.2015 20:38 | karma článku: 18.19 | přečteno: 1386x

Další články blogera

Jana Frank

Nenabízejte nikomu chipsy třikrát. I kdybyste tím měli zachránit svět. A rozhodně ne v Británii...

Mého známého Brita vyloučili z jednoho londýnského klubu za to, že přátelsky nabízel lidem u stolu chipsy. Nabídnout potřetí jídlo je prý už znak agrese.

15.5.2015 v 8:02 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 846 | Diskuse

Jana Frank

Proč nestačí jen ´být chytrý´ a dravý. A jak je důležité si vést přesně účetnictví!

Měla jsem moudrého starého strýčka. Ten mi dal jako malému děvčátku jednu velkou životní radu. “Budeš-li si moci něco přát, nech být obyčejné věci jako hodně peněz, být bohatý a slavný a takové hlouposti. Chtěj vědomosti, chtěj...”

20.4.2015 v 7:54 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 536 | Diskuse

Jana Frank

Měli jste v Česku diktátora? - Otázka, která mě ´dostala´. Jak je to vlastně doopravdy?

Malý Kolumbijec na mě zvědavě koukal svýma chytrýma, bystrýma očkama skrz brýle, zatímco jeho otázka ́Jakého jste měli nebo máte diktátora? ́ zůstala trochu nepatřičně viset ve vzduchu.

21.3.2015 v 8:17 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Ivo Hnilica

Prezident ČR M. Zeman - osobnost s velkým začátečním písmenem O!

Rozhodně na něj neplatí taktika "vrtěti psem" a již vůbec ne se vyjadřovat "korektně"! Což v lidovém podání znamená být povolným a šlapat v předklonu "přidělenou" cestičku. Velvyslanec v USA pan Kmoníček se již vůbec nemusí namáha

21.9.2017 v 15:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Iva Apanasenková

Rozchody a konce bolí… V politice je to ale často naopak

Když končí vztah, máme srdce bolavé. Je nutné uzavřít historii a vítat budoucnost. Teď končí volební období a mě to vůbec nebolí. Přemýšlím, za co vlastně politikům poděkovat. A co nás dál čeká...

21.9.2017 v 12:15 | Karma článku: 8.51 | Přečteno: 220 | Diskuse

Jaroslav Konáš

Severní Korea aneb jak zastavit "rakeťáka"

Neutuchající diskuze o tom, jak odradit Kim Čong Una od jaderného vyzbrojování, jsou bezcenné. Ani KLDR ani Čína toto vyzbrojování zastavit nehodlají. Za žádnou cenu. Jaké možnosti nám tedy ještě zbývají ?

21.9.2017 v 11:33 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jiří Turner

O ceně, kterou dostal i Trump, a kterou odmítl i Cohen

Náš prezident převzal ocenění stejného druhu, jaká sám často rozdává. Není to vyznamenání za zásluhy nebo obecný přínos, ale je to ocenění od těch, kterým vyjadřuje podporu a sympatie za to, že jim vyjadřuje podporu a sympatie.

21.9.2017 v 11:30 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 340 | Diskuse

Jan Dvořák

Lídr Zaorálek zásadně ohrozil finance na volební kampaň!

Dva nejvyšší představitelé socialistů měli důvěrné jednání. Dočasný předseda Chovanec si pozval volebního lídra Zaorálka. Ne proto, aby se zajímal o jeho poúrazový stav, ale proto, aby ho, jemně řečeno, za nehodu zpucoval.

21.9.2017 v 10:05 | Karma článku: 15.23 | Přečteno: 446 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1125

Režisérka, novinářka na volné noze



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.