U parlamentu to vřelo a oba tábory měly rozdělený prostor. Jak ten pro Brexit, tak ten proti. Alespoň to tak vypadalo. Postupně jsem zjistila, že vlastně většinu místa všude zaujímala ta část, která má na starosti evropskou propagandu. Ti také na večer připravili velký koncert, včetně postaveného pódia. Už během kampaně před referendem mne nepřestalo udivovat, jak masivní kampaň tu jde ze strany probruselské, zatímco daleko menší byla ta probritská (pro opuštění EU). Vůbec jsem nepochopila, proč se všeobecně vžil názor, že UKIP (strana, která byla založena po Mastrichtské dohodě a navzdor jí - ta změnila Evropské společenství - nebo spíše začalaměnit - do federativní podoby, kterou známe dnes), a příznivci Brexitu mají velkou a lživou kampaň - větší než tu, kterou tu má EU. Není to tak a nikdy nebylo. Bylo to podobné i teď a tady - spořádaní občané nosili transparenty, které žádali, aby parlament provedl jejich volbu - tedy odejít z EU čistě a bez žádných postranních dohod. Naproti tomu až fanatičtí zastánci Evropské unie, kteří pořádali velkou show.
Proč ta show? Copak má schovat?
Znáte to - když máte dobré argumenty, nemáte potřebu je nějak složitě obhajovat. Řeknete je a jejich síla je viditelná. Nepotřebujete jich mít spoustu a takových nijakých a jejich děravost překrývat tím, že děláte zbytečnou show... No, ale je to demokracie, aby si lidé mohli říci své názory, ať jsou jakkoliv rozporuplné, a je to jejich právo. A je to tak správně.
Celou dobu je britská společnost rozdělená. To je vcelku jasné a viditelné. Ale to, co se začalo dít včera večer, mně opravdu překvapilo. Jakoby si Britové uvědomovali, že za deset týdnů už tu bude Brexit a jde do tuhého a napnuli všechny síly a obě strany se předháněly, která je lepší a přesvědčivější.
Zajímavé ale na tom vlastně bylo, že se obě strany ani tak nepřesvědčovaly navzájem či kolemjdoucí, ale jakoby si dělaly takovou párty a společenskou událost. Jakoby se jen už ujišťovali a ukazovali a mluvili s kolemjdoucími, ale spíše v poklidném duchu. Výstražný tón případně používali mezi sebou. Každá ze stran vždycky udělala menší průvod a s pokřiky či hudbou pak chodila a procházela prostory té druhé a tak se častovaly navzájem svými hesly a více či méně smyslnými či nesmyslnými výrazy, co mohu soudit, tak většinou slušnými, ale často ráznými!
Často se mě lidé ptají, jak tu vlastně vypadá jinak život kolem Brexitu. No tak zatímco před parlamentem to žilo a stovky lidí si tu pořádali tento společenský dýchánek, tak ostatní byli v práci či ve škole (s výjimkou vysokoškolských studentů protestujících proti Brexitu – ti budou vždy pro EU, protože vysoké školy dostávají dotace z EU a jsou na nich často dost závislé a proto budou vždy proevropské. (Udílet dotace pro vědu a výzkum byl jeden z nejlepších nápadů Evropské komise jak přilákat na svou stranu školy a přes ně pak I děti a studenty). Večer bylo plné metro jako obvykle.
I když to tak možná na první pohled nevypadá, Britům se daří Brexit zatím uskutečňovat docela dobře. Tedy až do včerejška. Jenže po včerejším debaklu v parlamentu, který nemá obdoby od roku 1924, kdy naposledy, skoro před sto lety, vyjádřila dolní komora britského parlamentu tak velkou nevraživost vůči důležitému vládnímu kroku - a tedy samotné vládě, začala velká krize. Ta ale trvala jen necelých dvacet čtyři hodin a byla zažehnána tím, že dnes přece jen sněmovna znovu vyjádřila podporu Therese May, britské premiérce a její vládě. Nikdo si totiž nechce vlastně doopravdy na její horké křeslo sednout, ani neomarxistický lídr opozice Jezza (Jeremy Corbyn), který se tak tváří. Tenhle bordílek po Davidovi Cameronovi prostě zametat nikdo jiný než Theresa May nechce. A proto se zdá být, nyní už s konečnou platností, nesmrtelná... A s ní možná I její národ...