No, uznejte. Čekala bych třeba jakého máme nebo jsme měli prezidenta... Ale toto! Po chvilce, kdy jsem se vzpamatovala, v duchu rychle probrala všechny české známé i nechvalně známé státníky, jsem si konečně trochu mohla oddechnout. A zatímco jsem rychle zahnala myšlenku na soudruha Gottwalda (u kterého jsem si řekla, že to nebyl žádný diktátor, protože skutečný diktátor by byl diktátorem i bez Moskvy za zády, a tohle byl spíš takový pohůnek - žádná osobnost, což je zřejmě předpoklad u tradičního diktátora), mohla jsem v klidu a trochu pyšně prohlásit: “Moje země nikdy neměla diktátora.”
Ovšem byla to jen chvilka příjemného pocitu, že moje země neplodí sama o sobě vlastně žádné velké takové zlo. Musela jsem pokračovat oním ́but ́ (ale) a svému kolegovi z jiného světadílu, byť sociologovi, který mi otázku položil ze skutečného zájmu, pramenícího z čisté snahy ́poznat svět, a samozřejmě i Evropu ́, se pokusit ve velké krátkosti vysvětlit trochu netradičně, jak to s mojí zemí je.
“Ale,” statečně jsem se nadechla. “Je to tak. Moje země je jen malá (pozn. menší než Kolumbie - srovnávala jsem...) a je přímo uprostřed Evropy. A tak cokoliv se v Evropě něco stane, vždycky se to nějak odrazí na mé zemi. Je to jako když máš rýmu a kýchneš a hned to někdo odnese - většinou ten mrňavej vedle tebe.” A tak jsem mu vysvětila, že skutečně vlastně nemáme v našem rejstříku minulosti žádné české diktátory, ale zato se můžeme neblaze pyšnit tím, že si nás hned přivlastnilo Německo během druhé světové války - tedy jsem počítala jednoho diktátora (A. Hitlera, potažmo R. Heydricha, což byl ale jen jeho pohůnek), a pak jsem mohla volně hned po válce ( ́vítězství ́) připočítat s. Stalina (a jeho pohůnka s. Gottwalda). - Mimochodem dost těžko se vysvětluje, že jsme byli po 2. sv. válce na straně vítězů, když jsme skončili v další totalitě. : -)
No a pravdou je, že všichni ostatní státníci, i po roce 1989 vlastně byli a jsou různí - dobří, špatní (no, těch špatných je z nějakého důvodu asi více), ale nikdy to vlastně nejsou diktátoři. Možná to jsou opilci, šovinisti, nerealističtí snílci, možná mají síť lepší než Berlusconi, ale operují spíše pod pokličkou nebo různými kličkami či dětskou nevraživostí atd. Ale nikdy, nikdy to nejsou typičtí diktátoři. Zajímavé. Vlastně nevím, jestli je to lepší nebo horší. Shrnuto a podtrženo, moje odpověď kolumbijskému sociologovi, který se v Londýně věnuje své práci v jedné charitě, jež pomáhá uprchlíkům, byla v podstatě snadná: "Ano, máme politické problémy. Máme politiky, na které nejsme pyšní - či je nesnášíme. Ne, nemáme a neměli jsme diktátory."
Každopádně mě ta otázka zarazila. Co myslíte, dal by se z minulosti nějaký český politik přeci jen označit jako diktátor? Také jsem se moc nezaplétala do vysvětlování, že před rokem 1918 jsme vlastně patřili k Rakousku - Habsburkům a neměla jsem sílu objasňovat Pobělohorské temno a komplikované vztahy česko-německo-rakouské atd., to by bylo nadlouho a bez tohoto kontextu je to prakticky nemožné.
Jde vůbec důvod, proč občas Češi ́švejkují ́, i když vyloženě nemají diktátora, nějak objasnitelný pro cizince?