Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Od Němců jsem čekala víc než jen ´Casablancu´…

21. 07. 2014 11:03:44
„Myslím, že tohle je začátek krásného přátelství...“ - legendární poslední věta z kultovního filmu Casablanca. Nevím, jestli toto byla inspirace při pojmenování, dnes již stařičkého off-line střihového programu, který byl samozřejmě v době svého vzniku obdivován pro svou převratnou technologii. Nicméně tato věta by se pro česko-německé vztahy snad i mohla jednoho dne, doufám, hodit.
Příslušník pohraniční policie odnáší ze strážní budky obrazovku počítače. Právě odbila půlnoc z 20. na 21. prosince 2007, je to už sedm let  ́po Schengenu ́...Příslušník pohraniční policie odnáší ze strážní budky obrazovku počítače. Právě odbila půlnoc z 20. na 21. prosince 2007, je to už sedm let ́po Schengenu ́...Radka Hurtova

Ještě něco ke Casablance, abyste pochopili, proč nám tak zamotala film, vztahy, a vůbec všechno. Natáhli jste materiál do počítače s velmi neobvyklou ́myší ́ ve tvaru rudého golfového míčku, který se dal sundat a nandat. Museli jste s ním strašlivě opatrně rolovat, abyste se dostali na přesné místečko, kde jste chtěli na timelině provést úpravu anebo také strašlivě zběsile, pokud jste se chtěli dostat až na konec rozsáhlé timeliny. Nebyla to střižna, jaké jsou dnes – žádný Avid, Premiéra, Vegas, Edius, Final Cut a dokonce ani amatérské programy Pinacle či Corel video (snad jsem vyjmenovala vše nejčastěji používané a nedělám tedy reklamu jednomu vyvolenému : -) ). Pokud jste nějaký z natažených záběrů použili, cokoliv z něj odstřihli, a pak chtěli tento kousek znovu použít nebo udělat opravu, ouvej ouvej – museli jste znovu tento kousek do střižny natáhnout.

Spousta funkcí, jak je známe u off-line střižen dnes, na této vůbec nefungovala. Přesto to byl pohodlný způsob digitálního zpracování videa ve své době, kdy ještě počítačové editory měly černé editory a psali jste do nich příkazy, aby vám vůbec zpracovaly, co vy chcete. Hrozná otrava (pro mne naštěstí jen krátce). Když jsme ve škole začali probírat základy střihu, byla casablanca ještě tam, a tak jsem měla to pochybné potěšení se s ní seznámit. K mému obrovskému rozradostnění nám však, těsně předtím než jsem se s natočenými kamerovými cvičeními stihla přesunout do střižny, vyměnili casablanku za normální počítače se dvěma z výše zmíněných programů profesionálních střižen . A tak jsem se hned zaradovala, když jsem viděla, jak je ovládání snadné a nemusí se vše znovu natahovat a netrvá vše věky. To byl poslední moment, kdy jsem viděla casablanku. Aspoň jsem si to myslela.

Velká rána při vstupu Česka do Schengenu přišla záhy

Velká rána přišla nečekaně, jak už to bývá. A já se měla setkat s casablankou ještě jednou za dramatických okolností, a to tam, kde jsem to nečekala vůbec. V technicky vysoce vyspělém a ́pünktlich ́ Německu. V roce 2007, v době, kdy Česká republika vstupovala do Schengenského prostoru, za mnou přišli Němci, že chtějí natočit historický (tedy v té době současný, ale pro historicko-vzdělávací účely cílený) dokument o – a v - pohraničí o tom, na co se lidé těší a z čeho mají strach až ́padne hranice ́, která spolehlivě oddělovala v době železné opony, pak volněji do vstupu ČR do EU – a teď tedy volný Schengen...

Němci, že budou natáčet na své straně a my na české, a já mám být zodpovědná za natáčení na české straně ́barikády ́. Ale nešlo jen o natáčení samotné. Cílem projektu bylo to, že ho budou natáčet mladí lidé – cca ve věku 14 – 19 let, kteří ve dvou vybraných městech žijí, a bude to točené jejich očima. Šlo o nejbližší větší města u hraničního přechodu Pomezí / Schirnding – a tedy bavorské město Marktredwitz a české město Cheb. Zvláštní spojnice mezi těmito městy je taková, že kdysi obě patřila do oblasti, zvané Egerland, a Cheb byl něco jako ́okresním městem ́ této oblasti (Ono šlo vlastně o městský stát se zvláštními privilegii, jehož německá část byla na českém území, a dokonce i v rámci Sudet mělo toto území specifické zvláštnosti, ale o tom by bylo dlouhé podívání). Z toho důvodu také má město dodnes volně používaný německý název Eger a stále se v Marktredwitz jedna z hlavních příjezdových ulic do města jmenuje Egerer Strasse.

Šílené tempo natáčení

Ujala jsem se tedy cílevědomě své činnosti. Upřímně řečeno, čas začal být neúprosný. Němci se rozhodli produkovat tento film na poslední chvíli, a my tak dali dohromady studenty, a v říjnu jsme vše odstartovali. Film musel být autentický (natočený právě teenagery z obou zemí), ale zároveň profesionálně natočený. Dostali jsme z německého centra natáčecí techniku – kamery a klasickou zvukovou techniku. Já jsem proškolovala svůj menší náctiletý tým, jak získat co nejlepší záběry, jak z lidí dostat i to, co vám nechtějí říct (tedy hlavně to). Přitom jsme už hned museli průběžně točit, nešlo čekat, až kurzy skončí, byl listopad, prosinec, a měli jsme natáčet minimálně s dvaceti respondenty od místních politiků, přes faráře, lidi na ulicích, ředitelů a učitelů škol a dalších kulturních či neziskových organizací. Opravdu jsme se činili, jak jsme mohli - během měsíce (museli jsme vše stihnout do 21. prosince) s neprofesionálním štábem, kdy děvčata - a někdy i kluci – měla (a měli) problém unést těžké kamery na ramenou, samozřejmě během té doby chodili všichni normálně do školy a sejít se všichni (rozděleni do menších 2 - 3 štábů) byl někdy velký problém a navíc sotva tušili, co je to nějaký ́Schengen ́...

Jak odbila půlnoc, pohraničníci odpojili počítač ze strážní budky a jelo se domů. Hranice jsou free nebo frei... Volné...

Naštěstí nám z nějakého záhadného důvodu vycházeli lidé většinou vstříct. A tak se nám podařilo natočit, myslím, v rámci možností, velmi dobré záběry, které od té doby každým rokem získávají na ceně. A tak jsem byla moc spokojená, zvláště s tím, že jsme měli opravdu dobrou natáčecí techniku. Všechno ze mě spadlo, když odbila půlnoc z noci na 20. na 21. prosince a my na hranicích bouchli s Němci a našimi i jejich pohraničními strážci obou zemí šampaňské, naši policisté odpojili poslední počítač a skutečně ho hned odnesli, zabalili krám, oslavili to s námi a dopili teplým čajem z termosky (byla pěkná zima) a zajedli to německými preclíky. Odebrali jsme se konečně všichni domů narychlo shánět dárky a řešit vánoční výzdobu, a vůbec připravit Vánoce, které tu už byly za tři dny...

A je to tu. Klapka. Casablanka | 2008 | podruhé

Klapka, střih, o čtvrt roku později, rok 2008, Velikonoce. Přijíždíme do bavorského městečka poblíž Bayreuthu, kde máme jakožto oba týmy – český i německý – strávit Velikonoce izolovaní od civilizace, a to střihem natočených materiálů - každý na své střižně. Pěkně jsem měla vše naplánováno a rozvrženo do jednotlivých dní. Všichni se těšili. A šupla. Přišli jsme, složili věci a vrhli se ke střižnám. Nevím, jak vylíčit své pocity, když jsem uviděla casablanku. A to dvakrát (což jsem nejprve považovala za ́dvojité vidění ́ ze šoku, čemuž tak naneštěstí nebylo, byla to pravda) – jednu pro Němce a jednu pro nás... V tu chvíli jsem věděla, že na tyhle Velikonoce budu jednoho dne hodně vzpomínat. Ke všemu jedna casablanka, však už jí to roky přály, odmítla vypovídat cokoliv a na cokoliv. Takže nám všem zůstala jen jedna. Hned, jak jsem se vzpamatovala z nervového otřesu, vyhlásila jsem ́bojový stav nouze ́ a zahájila ́mejdan ́. Bylo bezpodmínečně nutné vše převést do legrace, protože jsem cítila, že jinak by nás všechny zabila ponorka a výhled dlouhých dní bez výsledku dobré práce. Projekt tehdy financovala spolková vláda a bylo prostě nutné setrvat na místě, protože to bylo v projektu, plánu, no a znáte Němce... Co je v plánu, přes to nejede vlak. Čili sbalit se a odjet jsem ́nemohla ́, to by mi neodpustili, a navíc bych tam nechala ty nebožáky (svůj štáb, za který jsem byla zodpovědná) jen tak bezprizorně.

Budeme psát titulky na psacím stroji?

Na Casablance jsme tedy učinili pár pokusů ala hraní s antique (ptala jsem se pak, jestli tam nemají někde i psací stroje, že bychom je použili k psaní titulků, no, ty tam neměli... ). Udělali jsme pár kratičkých sestřihů, na kterých jsem ukázala svému neotřelému štábu, jak se ́kdysi ́ stříhalo, za což jsem získala nenávistně sžíravé pohledy od německého střihacího technika Sashi, který byl už tak notně osobně dotčen tím, že jedna z Casablanca vypověděla službu. A horečně jsem uvažovala, jak po návratu rychle sehnat počítač s normální moderní střižnou. Nebudu napínat. Podařilo se. Film se nakonec nastříhal. Němcům bylo ale za faux pas s Casablancou trapně a s produkční projektu jsme se kvůli tomu velice chytly. Nálada mezi týmy byla opravdu mizerná. A bylo to opravdu k vzteku, že se do té doby přátelská a bezproblémová atmosféra mezi českým a německým štábem kvůli ́casablancové krizi ́ tak pokazila. Na premiéře filmu jsme se trochu zase dali dohromady. Pak jsme se dlooouhých pět let prakticky neviděli. Až vloni na podzim jsem náhodou potkala Any, vedoucí německého týmu (nejde o producentku projektu viz výše, ale o její kolegyni - vedoucí marktredwitzského Jugenzentra, které právě většinu práce s námi odvádělo ́v terénu ́). A hned jsme zavzpomínali, zažádali o podporu Česko-německý fond budoucnosti, který nám vyhověl a stal se naším partnerem (Hlavně finančním. Což je alfa a omega, abychom nemuseli používat Casablancu a... Víte, co...) :- ). A výsledek je tady. Co myslíte... Právě připravujeme DNES NA HRANICÍCH – pokračování našeho projektu – sedm let po Schengenu. V září, doufám, padne první klapka. Tak nevím, chce se mi říct... “Luisi, myslím, že tohle je začátek krásného přátelství...“ Casablanca!!!WOW!!!

Kdybyste měli nějaké podněty, co by nemělo v připravovaném filmu o přínosech nebo problémech Schengenu pro nás Čechychybět. Nebo vůbec vaše zkušenosti a zážitky z cestování přes jakékoliv hranice, určitě pište do komentářů nebo mě. Díky.

Autor: Jana Frank | pondělí 21.7.2014 11:03 | karma článku: 6.67 | přečteno: 530x

Další články blogera

Jana Frank

Nenabízejte nikomu chipsy třikrát. I kdybyste tím měli zachránit svět. A rozhodně ne v Británii...

Mého známého Brita vyloučili z jednoho londýnského klubu za to, že přátelsky nabízel lidem u stolu chipsy. Nabídnout potřetí jídlo je prý už znak agrese.

15.5.2015 v 8:02 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 846 | Diskuse

Jana Frank

Proč nestačí jen ´být chytrý´ a dravý. A jak je důležité si vést přesně účetnictví!

Měla jsem moudrého starého strýčka. Ten mi dal jako malému děvčátku jednu velkou životní radu. “Budeš-li si moci něco přát, nech být obyčejné věci jako hodně peněz, být bohatý a slavný a takové hlouposti. Chtěj vědomosti, chtěj...”

20.4.2015 v 7:54 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jana Frank

Dámy možná udělaly chybu, ale tvrdě za ni zaplatily. Teď jsou pro mě hrdinky!

Včerejší poklidný den jsem si příjemně užila. Šla jsem na kontaktní komunitní akci, kterou připravila městská část Londýna, kde žiji. Bylo to moc příjemné a zároveň poučné. Snažím se vždy místo, kde zrovna žiji, poznat co nejvíce dopodrobna.

29.3.2015 v 20:38 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 1386 | Diskuse

Jana Frank

Měli jste v Česku diktátora? - Otázka, která mě ´dostala´. Jak je to vlastně doopravdy?

Malý Kolumbijec na mě zvědavě koukal svýma chytrýma, bystrýma očkama skrz brýle, zatímco jeho otázka ́Jakého jste měli nebo máte diktátora? ́ zůstala trochu nepatřičně viset ve vzduchu.

21.3.2015 v 8:17 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Dalibor Bartoš

Robotizace ještě jednou

Již několikrát jsme psal o robotizaci a jak nás zasáhne a že to bude poměrně brzo. A asi to bude rychleji než jsem odhadoval. Domníval jsem se, že to potrvá minimálně 20 let spíše 30 let. Dnes to vidím poněkud jinak. Robotizace

23.11.2017 v 22:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jiří Dohnal

Pravda o 17. listopadu podle hradu

Podle dobrých zdrojů z hradu je mediálně propagovaný výklad událostí 17. listopadu značně pomýlený. Pojďme uvést na pravou míru několik základních omylů, které se znovu a znovu každý rok tradují:

23.11.2017 v 21:13 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 328 | Diskuse

Josef Nožička

Když se Schwarzenberg jednou za čas probudí…

Při pročítání dnešních zpráv na internetu jsem narazil na několik článků, které citovaly výroky čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, pronesené při jeho rozhovoru pro ČTK.

23.11.2017 v 19:40 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 1672 | Diskuse

Dalibor Bartoš

O lidské hlouposti

Většinou se snažím psát o ekonomii, filozofii a politice a o otázkách a problémech, které nějak souvisí. Dnes jsme narazil opět po několikáté na naprosto neuvěřitelnou reklamu, že se naučíte cizí jazyk za 7 dní, pak ovšem zvýšili

23.11.2017 v 17:25 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 673 | Diskuse

Vítězslav Stanovský

GDPR - miniseriál - díl 2. - V čem je to jiné?

Dnes si řekneme základní rozdíly mezi GDPR a stávajícím zákonem o ochraně osobních údajů. Je jich více, ale ty nejvýznamnější se týkají práv občanů ke správcům osobních údajů. A v neposlední řadě ve výši sankcí...

23.11.2017 v 15:05 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 405 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1126

Režisérka, novinářka na volné noze



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.