Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč je těžké zbavit se v Anglii drobných? A proč nepracovat ve státní správě

24. 02. 2015 8:08:00
S přibývajícím nervózním pohledem jsem sledovala hromadu mincí, která vážila skoro čtvrt kila. Nikdy nepochopím, proč jsou dvoupence, platidlo s druhou nejmenší hodnotou (nejmenší je jedna pence), skoro dvojnásobné jak jedna pence. Byla jsem líná a dlouho jsem platila oblíbenýma dvacetilibrovkama anebo dalšíma bankovkama, abych nemusela lovit drobné. Pěkná blbost.

Takto jsem docílila leda toho, že jsem se topila v hromádce drobných, které měly ale sotva hodnotu tří liber. A tak se mi při této malé nepříjemnosti vybavila stará pravda, že čím menší hodnotu něco má, tím víc je s tím trablů a menší užitek z toho. Trochu mi to připomíná grantovou a příspěvkovou politiku pro neziskovky. Když jsme dostali větší grant, tak s ním bylo často jednodušší pořízení než s menším. Vyúčtováním velkého grantu strávíte většinou podobný čas jako vyúčtováním malého (jednou jsme dostali pět tisíc korun a vyúčtovávali jsme to stejně dlouho jako grant za sto sedmdesát tisíc). Nejde ani tak o doložení účtů, ale hlavně o to, že musíte vyplnit různé zprávy, doložit dokumenty atd. A s tím je asi tak stejně práce v každém grantu. Pak jsme zase dostali menší grant v desítkách tisíc a vyúčtovávali jsme ho několikrát a neustále jsme dodávali nějaké kopie na CD, museli jsme scanovat účty a ke všemu dodávat různá vysvětlení atd. A stejně nám ještě několikrát snižovali částku. Bylo to šílené. Prakticky se to vůbec nevyplatilo. Několikrát jsem jim měla chuť říct, že ty peníze raději vrátíme a já to dodotuju ze svého než toto. (Od tohoto prohlášení mě zadrželo jen to, že by toto prohlášení ode mě chtěli pak v deseti kopiích, z toho dvou úředně ověřených a na pěti dalších CD vypálit...) Bylo s tím vice práce než se samotným projektem.

Podobnou zkušenost jsem učinila u jednoho velkého EU projektu, kde jsem pracovala jako PR (nebylo to v naší neziskovce). Byl to projekt který realizovalo přímo jedno ministerstvo a to tzv. outsorcinem. To pro mne byla též zajímavá zkušenost, moc jsem nechápala, proč to takto dělají veřejnou zakázkou navíc přes soukromou firmu - mimochodem to vyhrála firma, která zakázku asi získala nějakým ́podlinkovým způsobem ́, protože některé pracovnice ministerstva byly vyloženě na toto výběrko naštvané a jejich cílem bylo tu firmu vyšachovat, zato jejich šéfové si to nepřáli, protože firmu vlastnil jeden vlivný podnikatel z oboru. To je na jinou pohádku, nebudu se o tom rozepisovat, asi každý ví, jak to myslím. Nicméně nemohu být konkrétní, podepsala jsem tehdy smlouvu o mlčenlivosti, což jsem dodatečně absolutně pochopila proč : -). ).

Projekt byl pro mě šílený v tom, že jsem prostě nechápala, že prakticky nemám čas dělat svou práci (PR kampaň projektu), protože se pořád zabýváme agendou, vyplňováním monitorovacích zpráv o tom co děláme (v podstatě nebylo co psát, protože se nedalo nic vlastně udělat - myslím výstupy) a neustálými nekonečnými a naprosto nic neřešícími konzultacemi s lidmi z ministerstva (vždy se řeklo, co se má dělat, tak jsme to dělali a oni pak přišli s tím, že se to tak nebude dělat, že se to bude dělat jinak – a všechno se předělávalo. A to pořád dokola! Ráno jste přišli do práce, něco jste začali dělat, do večera jste dělali jak šílený, další den znova a třetí den vám řekli, že to ne, a že se to musí dělat znova jinak. Tak jste zase vše předělávali a zase se to změnilo. Bylo to hrozivé. Absolutně nulový pocit z nějaké vykonané práce. Pořád jste pracovali, něco dělali, a ještě pod šíleným tlakem, ale výsledek byl takový, že za vámi nebyla vidět žádná práce. Na jejich obranu musím říct, že se snažili opravdu poctivě ten projekt dělat, ale kromě rozháraného postoje samotných pracovníků a odborů na ministerstvu - úředníků, tu byl ještě politický vliv nejen tehdejšího ministra, který měl opět jiné preference a neuvěřitelné tlaky z jednotlivých krajů - myslím politické. Ano, byl tam tehdy ještě boj mezi dvěma politickými stranami. Nebudu víc konkrétní, už tak jsem konkrétní až až. Šílený projekt – tehdy jsem pochopila dokonale, jak funguje státní správa a politika, proč vše trvá tak dlouho a proč není prakticky možné dovést do konce dobrou věc (ten projekt byl velmi dobrý, tedy jeho myšlenka, a kdyby se býval podařil, tak by se mohlo pomoci mnoha lidem. Ale je to už několik let od jeho skončení a samozřejmě se záměr tak, jak byl plánován, nepovedl. Vlastně bych se divila, kdyby ano - tímto způsobem práce a hlavně komunikace. Při představě práce pro státní správu či samosprávu se mi ještě teď začnou dělat mžitky před očima a také je mi zároveň líto všech lidí, kteří tam pracují a skutečně chtějí dosáhnout nějaké změny k lepšímu. Pro takové lidi je to destruktivní job.

A ještě k drobným - aneb vtipná sága o tom, jak prodavači v UK (někteří) neumí počítat a pěkně česky improvizovat

No a s těmi drobnými je to také tak. A zbavit se jich – nezbavíte. Takže jsem najela na tvrdou strategii, ale nedařilo se. Nikdo je nechtěl. V supermarketu jsem chtěla zaplatit, ale neměla jsem zase dost drobných. Měla jsem platit £ 8.11. Hm, fajn, tak jsem dala prodavači deset liber s tím, jestli bych mu mohla dát těch jedenáct v drobných. On, že jo. Tak jsem mu dala jedenáct liber v pencích a dvoupencích – tedy 5 x dvoupence a 1 x pence. On na to koukal a zavrtěl hlavou. “To není deset pencí. Říkala jste deset pencí,” a vzal si jen tu jednu penci. Pak mi nakoukl do peněženky, kterou jsem pitomá nechala otevřenou, a ukázal: “Tady, to je deseti pence, tak mi dejte tu.” Takže jsem mu jí odevzdaně dala. Pak mi vrátil VŠECHNY moje drobný a výsledek byl ten, že jsem se tedy zbavila deseti pence, ale on mi vrátil jednu libru a devádesát devět pencí. : -) ))). Ehm, takže jsem se nejenže nezbavila drobných, ale ještě mi hrstička přibyla. Nevím, co na to říct. Nevím, jestli je to tím, že Afričané (byl to ́Black British ́) neumí pořádně počítat, ale to si nemyslím, protože jsem byla nedávno na jednom skvělém workshopu o marketingu, který vedl právě také Afričan (nějak mi nejde psát ́Černoch ́, nevím proč, přišlo by mi to diskriminující. No on i ten Afričan mi přijde prostě podivný výraz, protože většina z nich, kteří mají office job většinou už v Británii vyrostla nebo se i narodila) a ten tedy počítat dovedl a výborně:- ). Spočítal všechny zisky a ztráty a kolik vrazit do on-line reklamy atd. Fakt výborný speaker i marketer. Takže nevím.

No, pak jsem se pokoušela v dalších obchodech udat mince. Už jsem ale neměla dostatek mincí, abych mohla platit přesně a ztratila jsem odvahu nabízet drobné : -)) . Až se nakonec zadařilo a nasbírala jsem tolik drobných, že se mi nakonec podařilo v obchůdku 99 p (vše prodávají za 99 pencí) nakoupit a udat tam věšinu drobných (ano, pravda, šla jsem tam 4 x za sebou a pokaždé koupila jednu věc za 99 pencí a poctivě do poslední pence jsem platila drobásky. Takže mise splněna .Nějak mě ta souvislost s mými zkušenosti v neziskovém a státním sektoru vyvstala na mysli, když jsem řešila ́kauzu plný měšec pencí ́.

Tudíž asi proto se chci podělit o svou zkušenost a závěr z ní: Je nejlepší dělat velké věci, mít velké myšlenky a velké plány, a žádat velké granty a hlavně velké bankovky rovnou. Neztrácet čas mrňavostmi. : -))) A pak to jde dobře :- ))). Jo a nepracovat ve státní správě, jste-li kreativní a svobodomyslný typ člověka :- ))).

Autor: Jana Frank | úterý 24.2.2015 8:08 | karma článku: 11.10 | přečteno: 1165x

Další články blogera

Jana Frank

Nenabízejte nikomu chipsy třikrát. I kdybyste tím měli zachránit svět. A rozhodně ne v Británii...

Mého známého Brita vyloučili z jednoho londýnského klubu za to, že přátelsky nabízel lidem u stolu chipsy. Nabídnout potřetí jídlo je prý už znak agrese.

15.5.2015 v 8:02 | Karma článku: 10.32 | Přečteno: 846 | Diskuse

Jana Frank

Proč nestačí jen ´být chytrý´ a dravý. A jak je důležité si vést přesně účetnictví!

Měla jsem moudrého starého strýčka. Ten mi dal jako malému děvčátku jednu velkou životní radu. “Budeš-li si moci něco přát, nech být obyčejné věci jako hodně peněz, být bohatý a slavný a takové hlouposti. Chtěj vědomosti, chtěj...”

20.4.2015 v 7:54 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jana Frank

Dámy možná udělaly chybu, ale tvrdě za ni zaplatily. Teď jsou pro mě hrdinky!

Včerejší poklidný den jsem si příjemně užila. Šla jsem na kontaktní komunitní akci, kterou připravila městská část Londýna, kde žiji. Bylo to moc příjemné a zároveň poučné. Snažím se vždy místo, kde zrovna žiji, poznat co nejvíce dopodrobna.

29.3.2015 v 20:38 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 1386 | Diskuse

Jana Frank

Měli jste v Česku diktátora? - Otázka, která mě ´dostala´. Jak je to vlastně doopravdy?

Malý Kolumbijec na mě zvědavě koukal svýma chytrýma, bystrýma očkama skrz brýle, zatímco jeho otázka ́Jakého jste měli nebo máte diktátora? ́ zůstala trochu nepatřičně viset ve vzduchu.

21.3.2015 v 8:17 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Dalibor Bartoš

Robotizace ještě jednou

Již několikrát jsme psal o robotizaci a jak nás zasáhne a že to bude poměrně brzo. A asi to bude rychleji než jsem odhadoval. Domníval jsem se, že to potrvá minimálně 20 let spíše 30 let. Dnes to vidím poněkud jinak. Robotizace

23.11.2017 v 22:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jiří Dohnal

Pravda o 17. listopadu podle hradu

Podle dobrých zdrojů z hradu je mediálně propagovaný výklad událostí 17. listopadu značně pomýlený. Pojďme uvést na pravou míru několik základních omylů, které se znovu a znovu každý rok tradují:

23.11.2017 v 21:13 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 328 | Diskuse

Josef Nožička

Když se Schwarzenberg jednou za čas probudí…

Při pročítání dnešních zpráv na internetu jsem narazil na několik článků, které citovaly výroky čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, pronesené při jeho rozhovoru pro ČTK.

23.11.2017 v 19:40 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 1672 | Diskuse

Dalibor Bartoš

O lidské hlouposti

Většinou se snažím psát o ekonomii, filozofii a politice a o otázkách a problémech, které nějak souvisí. Dnes jsme narazil opět po několikáté na naprosto neuvěřitelnou reklamu, že se naučíte cizí jazyk za 7 dní, pak ovšem zvýšili

23.11.2017 v 17:25 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 673 | Diskuse

Vítězslav Stanovský

GDPR - miniseriál - díl 2. - V čem je to jiné?

Dnes si řekneme základní rozdíly mezi GDPR a stávajícím zákonem o ochraně osobních údajů. Je jich více, ale ty nejvýznamnější se týkají práv občanů ke správcům osobních údajů. A v neposlední řadě ve výši sankcí...

23.11.2017 v 15:05 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 405 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1126

Režisérka, novinářka na volné noze



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.