Proč nestačí jen ´být chytrý´ a dravý. A jak je důležité si vést přesně účetnictví!

20. 04. 2015 7:54:48
Měla jsem moudrého starého strýčka. Ten mi dal jako malému děvčátku jednu velkou životní radu. “Budeš-li si moci něco přát, nech být obyčejné věci jako hodně peněz, být bohatý a slavný a takové hlouposti. Chtěj vědomosti, chtěj...”

“Už vím,” skočila jsem mu do řeči: “Mám chtít být chytrá, viď..." Strýček zavrtěl hlavou: “Ba ne. Chytrých je mnoho lidí – inteligentních, studovaných. Vyhrávají testy, odpoví rychle na otázky, jsou to chodicí encyklopedie, jedničkáři ve škole. To ne, můžeš být chytrá, ale presto nebudeš chápat ty nejdůležitější věci. Ty chěj být moudrá. To je něco víc než chytrost. Je to chytrost, která se snoubí s životními zkušenostmi, férovým způsobem života a postoji k druhým. Je to otázka poznání skutečných životních hodnot a dojití k životnímu nadhledu a pochopení toho, jací jsou skutečně lidé, jak funguje svět. Lépe ti to pomůže určit si skutečné hodnoty a zakotvit sebe samu.”

Od doby, kdy mi tohle říkal strýček, který důsledně dbal, abych ho formálně oslovovala jako ́strýčka ́ a ne familiárně jako ́strejdu ́, už ulynulo mnoho let. Strýček mezitím umřel. Já jsem vyrostla a stala se dospělou ženou. Chybělo mi jeho čtení a vyprávění pohádek. Jako dítě jsem se naučila hrozně rychle číst, protože mi vadilo, že mi pak neměl kdo číst pohádky, tak jsem v tom pokračovala sama.

Strýček si skutečně až do smrti zachoval svou odhodlanost stát na té straně, kterou si vybral a dostát svým ideálům. Miloval vzdělání - asi proto, že ho nemohl dokončit – když byl na vysoké škole, Nacisté zavřeli v Praze vysoké školy a on jen tak tak uprchl a vyhnul se neblahému osudu české intelligence. Po válce už byly ale školy přecpané a on nakonec školu neodkončil. Zato nadšeně vstoupil do komunistické strany. Byl jedním z těch, kdo skutečně věřil jejím ideálům a tomu, že všichni společně mohou vybudovat lepší svět – osvobozený od zlých nacistů a utrpení.

"Nebudu ́kam vítr, tam plášť ́," rozčiloval se

V osmašedesátém roce (po napadení a okupace Československa ruskými vojáky) však řekl, že nesouhlasí s vpádem ruských vojsk a ruskou okupací, tak ho ze strany vyhodili. Vyhodili ho I z práce. I když jeho zbylá životní cesta byla dost složitá a jeho manželka (moje teta) mu to dost zazlívala (že se kvůli němu nedostane bratránek na vysokou), presto to dodržel. Nakonec vše dopadlo dobře, než bratránek vyrostl do přijímaček, akorát přišla sametová revoluce a měl dveře otevřené. Zvláštní na všem ale je, že stýček zůstal navždy věrný komunistické straně a volil ji stale I po revoluci. Tedy dokud jeho znechucení politikou nedosáhlo vrcholu, pak přestal volit úplně.

Své rozhodnutí zdůvodňoval tím, že nebude ́kam vítr, tam plášť ́ a když už je nebude schopen dle svého svědomí volit, tak prostě volit přestane. Jeho rodina byla vskutku prapodivná, vemu-li v úvahu, že on se statečně držel své idee o rovnoprávném komunismu, přičemž jeho manželka a syn se po revoluci hladově vrhli do všech krás, které nabízel kapitalismus. Zahájili podnikání, nedali dopustit na konzervativce (Občansko-demokratickou stranu) a chytrost (nikoliv MOUDROST) byla jejich zlatým telátkem (to je přirovnání z Tóry, nebo Starého – zákona – chcete-li – kdy lidi opustí svého B-ha – nebo-li základní hodnoty, a začnou oslavovat jiné – ty, co se ́třpytí ́. Vím, že to víte, pro jistou to píšu pro ostatní čtenáře, kteří možná tyto knihy nečetli nebo na to zapomněli).

Nebyla jsem chytré dítě. Neuměla jsem vést dobře účetnictví

Teta mě nikdy nepovažovala za moc chytré dítě. Na ní jsem byla málo bystrá a dravá. Jediné co do mně jako do devítileté holčičky dostala bylo, abych si vedla malý účetní deník – tehdy mi pořídila notýsek, kam udělala tři sloupce. Do jednoho napsala PŘÍJEM, do druhého VÝDEJ a do třetího ZŮSTATEK a nutila mě, abych si každý večer sedla a psala do sešitu co jsem za ten den utratila – za co a do posledního pětníku (ještě byly male mince - haléře). Mě se to nejdřív hodně líbilo, ale pak mě to začalo frustrovat, protože jsm se skoro nikdy nemohla dopočítat, vždycky mi chyběl třeba desetník nebo pětník. A teta mě vždyky strašila, že mě v obchodě ošilidili, a že to musím hlídat sama, protože svět je krutý a nikdo se za mě nepostaví a já se musím starat sama o sebe. Pak mě vyexpedovala zase z Prahy zpět do mého rodného pohraničního městečka v Horní Dolní a každý týden volala mé matce a ptala se, jestli si vedu účetnictví a jestli mi souhlasí. No, já to po čase začala flákat a skončila s tím. A vůbec mi to nevycházelo.

Moje máti, která měla ze své sestry nahnáno, se dařilo nějakou dobu mé tetě statečně lhát, že je vše v pořádku (nebyly scannery, digi foťáky, tak si nemohla vyžádat důkaz). Pak se na to trochu pozapomnělo a já sešitek někam uklidila. Byla jsem moc ráda, protože to vedlo k tomu, že jsem byla tak vystresovaná, a přestala jsem si z hrůzy cokoliv za své maličké kapesné kupovat, protože při každém nákupu cukrátka či drobnosti, za jaké děti utrácejí peníze, jsem si hned připomínala, že to musím zapsat a že si to musím pamatovat, když mi nedají účet (no kdo dá malému dítěti účet za točenou zmrzlinu!) a pak jsem ze zbytku dne nic neměla, a když jsem přiběhla domů, hnala jsem se k notýsku. Pak přijela teta a na sešitek si vzpomněla, někde se objevil a ona viděla, že ho už nepoužívám a následovala sáhodlouhá přednáška, že takhle to v životě nikam nedotáhnu. Tak jsem se jako správná devítiletá holčička zastyděla a od té doby jsem věděla, že se musím víc snažit, jinak mám útrum. Takže tak – nevím, jak s ní můj volnomyšlenkářský strýček, preferující moudro nad chytrostí počítat, mohl vydržet, ale vydržel až do své smrti. Asi proto, že měl svůj pokojík, že kterého, když byl doma moc nevycházel, vyjma doby, kdy byla teta v práci nebo pryč.

Největší moudrost, kterou jsem se tedy naučila, asi byla ta, že občas člověk musí nějak vyjít s různými lidmi kolem sebe a že těch moudrých je jako šafránu. Zbytek vás nutí vést perfektně účetnictví, žit perfektně svůj život, být dravý, krásný, chytrý, šarmantní, stačit ostatním. Protože když nebudete, život vás sežere zaživa. A pak máte ještě další alternativu. Ano – jedna vase část se tedy smíří s tím, že akceptuje tu část světa, která ho nutí být tím dravým, ale při tom všem si drží to, co načerpá z té své druhé části, která se snaží čerpat moudrost z knih, moudrých učení, moudrých mužů a žen ve svém okolí, neopakovat chyby z minulosti, snažit se pochopit, proč věci fungují tak, jak fungují a získat k nim tolerantní nadhled. Ne, že by to bylo vždy jednoduché. Ale je to něco, co vás drží nad vodou, něco trvalého. Něco, co vám navždy zústane, když ztratíte milovanou osobu, přátele, práci, byt, opustíte svou zem. Je to něco, co vám pomáhá rozhodnout se, když jste na vážkách.

Je těžké mít pozitivní postoj k politice?

PS: Můj vztah ke komustistům je na bodu nula, možná až na bodu mrazu, sice chápu, že původní myšlenka je dobrá, ale to, co z toho zatím vždy vzniklo, nestálo za nic. Můj strýček byl komunista. Přesto k němu cítím respekt I několik let po jeho smrti – myslím, že nejtěžší je, když vás vaši lidé zklamou (vyhodili ho ze strany v 1968), ale on dokázal odlišit stranu, lidi a původní myšlenku, které byl nakloněn. Navíc dokázal žít desítky let s mou tetou a bratránkem (absolutně jiné idee a životní hodnoty) a udržet si ty své. Tohle musí být velmi těžké. Nevím, je to pro mě těžké, protože si připadám, jako bych oslavovala komunismus, čemuž jsem vzdálená jako hvězdy od země. Přesto ve mě zakotvil důležitou myšlenku, která utváří můj životní postoj - taktéž k politice - právě onu myšlenku ́hledání universální moudrosti ́.

Byť je to tedy velice těžké mít nějaký pozitivní postoj k politice vůbec ́. : -) Asi je nejlepší být tak trochu nad věcí, nebrat to úplně vážně, ale zase mít své ideály a držet se jich. Akorát tak úplně nevím, jestli v dnešní české police třeba někdo takový je (myslím I komunální). Máte někdo třeba nějakého politika – byť v nějaké male vesničce, který se drží původních ideálů? Mě se nechce věřit, že by nebyl ani jeden... No ono jich je asi možná víc, ale ten zbytek dravější je převálcuje... Možná je to vlastně tak, že jsem se měla učit spíš od své tety, jak být dravá než od svého strýčka, jak se snažit získat životní moudrost... Špatná volba, ale co nadělám... :-) Možná jsem získala jen životní blbost. Což asi zjistím časem. :-)

Autor: J F | pondělí 20.4.2015 7:54 | karma článku: 10.09 | přečteno: 563x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 138 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 331 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.68 | Přečteno: 652 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.27 | Přečteno: 530 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 781

L

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...