Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nenabízejte nikomu chipsy třikrát. I kdybyste tím měli zachránit svět. A rozhodně ne v Británii...

15. 05. 2015 8:02:22
Mého známého Brita vyloučili z jednoho londýnského klubu za to, že přátelsky nabízel lidem u stolu chipsy. Nabídnout potřetí jídlo je prý už znak agrese.

Představte si, že sedíte v hospodě, koupíte brambůrky a nabídnete všem kolem vás, ať si vezmou. Někdo si vezme, někdo ne. Po chvíli povídání pobídnete ještě jednou a ke konci pak znova. To, co je například u nás nebo v zemích jižní Evropy považováno za výraz pohostinnosti, může být v Británii bráno jako znak agresivního chování.

V dětství mi rodiče vštěpovali, že když budu jíst ve společnosti bonbony, chipsy, oříšky či cokoliv, co je v nějakém větším množství, mám to nejprve nabídnout všem okolo. Ti by si to podle zásad bontonu po první nabídce neměli vzít – první nabídka je brána jako slušnost – jen nezdvořák a barbar si vezme. Pokud bude hostitel skutečně chtít se podělit, tak nabídne podruhé. To už si můžete vzít. No a pak je slušné nabídnout potřetí – tady je to na kontextu, když vidíte, že hostiteli zbývá už jen málo, tak si nevezmete, když je dost, tak klidně. Nevím, jak je tomu dnes, hodně ze společenských pravidel se mění. Nicméně nemyslím, že nabídnout někomu třikrát brambůrky je znak agrese.

Ale abych se vrátila zpět ke svému známému Charliemu. Jeden z hostů – také Brit – považoval tyto přátelské pobídky za agresivní chování, takže ho nahlásil organizátorům, a ti jen tak Charlieho vyloučili na čtyři měsíce z klubu. Když mi to Di - jeho kamarádka – milá, temperamentní Italka, která tam byla s ním, znechuceně vyprávěla, nemohla jsem věřit vlastním uším. Je to tak absurdní, že se tomu musím smát ještě teď, když o tom píšu.

Charlie je typ člověka, který přijde do hospody a skoro automaticky lidi u stolu pozve na drink, koupí nějakou ňamku a dá ji k dispozici všem ostatním. Je prostě tak přátelský. Pravda, nenadělá kolem toho zbytečné řeči a nebere si servítky, prostě jen tak mezi řečí pobízí, nijak servilně, prostě tak bez nějakého podtextu. Ano, je fakt, že je na něm vidět, že má radost, když si vezmete a chutná vám (což byl asi důvod, proč jsem tuhle nevyzvracela přesolené rajče, které jsem si na jeho pobídku vzala nic netušíc do pusy).

Žádný drogový kartel - prostě jen britská anglická výslovnost...

Charlie je vskutku zvláštní člověk. Zpočátku jsem ho podezírala, že v nevalně vedeném obchůdku na severu Londýna poskytuje azyl drogovým překupníkům či něčemu podobnému. Pořád jsem pátrala po tom, že nemůže být možné, aby prostě na své náklady a ve svém volném čase provozoval malou undergrandovou scénu neformální výuky angličtiny a fonetiky pro emiranty ze všech koutů světa. Byla jsem přesvědčená, že je to pouze zástěrka nebo doplněk pro nějakou jinou činnost.

Časem jsem ale pochopila, že je to opravdu jeden z těch pár bláznů, kteří se snaží změnit svět, a užívají pouze nezbytnou část peněz, kterou vydělají, o zbytek se dělí s ostatními. Dělá to automaticky. Nic za to nečeká a skoro jakoby dělal nějakou svou povinnost. Nejhorší, co můžete udělat, je, mu za to poděkovat nebo snad zmínit, že ho za to mají lidi rádi a že si toho, co dělá cení. V tomhle je asi vskutku pravý Brit. Prostě o tom se nemluví a – jak by řekla Di – BASTA!

Po tom, co parlamenní volby vyhráli Konzervativci, se Charlie ještě víc ponořil do své činnosti - jakoby se snažil ještě víc přispět svojí ́troškou do mlýna ́ a udělat svůj díl práce, ́aby si všichni mohli být rovni ́ - byť je mu jasné, že sám toho moc nezmůže. V životě jsem neviděla nikoho tak zklamaného z výsledků voleb (kromě sebe před pár lety, kdy jsem po – pro mě pracovně - náročných volbách ztratila poslední iluze o politice i své profesi).

Charlie totiž není jen jeden z hospodských mluvků, co si postěžují na politiku, jdou odvolit Labour party (Labournisty), a pak si spokojeně otevře pivko a na všechno zapomene (Pravda, Charlie odvolil Labournisty a šel si dát do hospody pivko...). Když si uvědomím, co vlastně všechno dělá a jakou naději pro mnohé migranty skýtá, je to o to absurdnější, že nedělá žádnou charitu (bohatě sponzorovanou státem nebo prostředků z Evropské unie – bez nichž by mnohé – vlastně všechny - charity nehly ani prstem).

Jak Charlie hospodaří a odpouští chudým poplatky

Minulý týden jsem mu pomáhala při organizaci našich undergrandových hodin anglické výslovnosti – když byla jeho pravá ruka Di na návštěvě doma v Itálii. Po tom, co jsem si udělala balance, potvrdila jsem si, že je nutně ve ztrátě a evidentně vše dotuje ze svého (rozhodně není žádný boháč, normálně pracuje v terciální sféře). Den po prohraných volbách (v Británii panují velmi rozrušené nálady kvůli volbě Konzervativců – není to jen o tom, že vyhráli Konzervativci, bere se to jako velká možnost vystoupení UK z Evropské unie. Sice je to ́jen ́ o tom udělat do roku 2017 referendum – zda-li EU nadále ANO či NE, ale vzhledem k tomu, že už nyní se spekuluje o férovosti posledních voleb a I výsledky referenda se dají určitým způsobem ovlivnit, jsou obavy o budoucnost UK I Evropy na místě) – mi vysvětlil znovu, že nesmím brat žádné peníze od studentů, nezaměstnaných a lidí z ́chudých ́ zemí (což je oblast od naší země na východ, bereme střední, východní Evropu, pokračujeme do Asie, přes Irán, Irák, Pákistán, Čínu, Vietnam... Vlastně to vyšlo na to, že prakticky nemůžu vzít ani libru od nikoho, protože pak už zbýval jen francouzský student a italský pracovník charity) – takhle Charlie hospodaří – komu může, tomu odpustí poplatek (provozuje to jako kavárnu, kde se za hodiny angličtiny neplatí, jen si kupujete pití, ale I za to ́chudým ́ lidem odpouští poplatky).

Charlie toho pro sebe moc nepotřebuje, střechu nad hlavou má, co na sebe taky (ne, že by se tím nějak zabýval), jí asi tak, že se přihrne, v rychlosti si sní suchý toast, který občas namázne džemem, pak si dá nějaké pivko nebo kávu, zaplatí si permanentku na dopravu, klubový poplatek za tenis, kterým si udržuje kondici a za zbytek peněz drží tohle šílené místo a snaží se zjistit, kdo v okolí potřebuje jeho pomoc, aby se mohl zbavit posledních z těch otravných papírků zvaných ́libry ́. Což je vskutku kuriozní vzhledem k jednomu z jeho někdejších sarkastických prohlášení: “Nevěřím v Boha, ale v kreditní kartu.”

Potkala jsem za svůj život hodně snílků, kteří se snažili dělat projekty, které pomůžou ostatním. Většina z nich však nebyla schopna střetu s realitou a své plány začít uskutečňovat. Charlie je jejich opakem. Není to snílek, naopak prostě dělá, co myslí, že je potřeba, při představě, že by si o něm někdo myslel, že dělá něco ušlechtilého, se ošklíbá. Je to ten typ, co si nepřipouští, že dělá něco, co paří do tabulky ́vyšší cíle ́. Je to jeho způsob realizace. Asi těžko pochopitelný pro obyčejné smrtelníky (k nimž vlastně Charlie i se svým suchým, sarkastickým humorem rozhodně patří)..

A tak si musím položit otázku: “Jaký by byl svět, kdyby toto dělal každý?” Ale on to každý nedělá – protože další lidé mají plné ruce práce s tím, aby se mohli urazit kvůli tomu, že jim nabídnete (3x!) chipsy.

You may say I am a dreamer, but I ́m not the only one. I hope someday you ́ll join us. And the world will be as one!

Autor: Jana Frank | pátek 15.5.2015 8:02 | karma článku: 10.32 | přečteno: 846x

Další články blogera

Jana Frank

Proč nestačí jen ´být chytrý´ a dravý. A jak je důležité si vést přesně účetnictví!

Měla jsem moudrého starého strýčka. Ten mi dal jako malému děvčátku jednu velkou životní radu. “Budeš-li si moci něco přát, nech být obyčejné věci jako hodně peněz, být bohatý a slavný a takové hlouposti. Chtěj vědomosti, chtěj...”

20.4.2015 v 7:54 | Karma článku: 9.66 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jana Frank

Dámy možná udělaly chybu, ale tvrdě za ni zaplatily. Teď jsou pro mě hrdinky!

Včerejší poklidný den jsem si příjemně užila. Šla jsem na kontaktní komunitní akci, kterou připravila městská část Londýna, kde žiji. Bylo to moc příjemné a zároveň poučné. Snažím se vždy místo, kde zrovna žiji, poznat co nejvíce dopodrobna.

29.3.2015 v 20:38 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 1386 | Diskuse

Jana Frank

Měli jste v Česku diktátora? - Otázka, která mě ´dostala´. Jak je to vlastně doopravdy?

Malý Kolumbijec na mě zvědavě koukal svýma chytrýma, bystrýma očkama skrz brýle, zatímco jeho otázka ́Jakého jste měli nebo máte diktátora? ́ zůstala trochu nepatřičně viset ve vzduchu.

21.3.2015 v 8:17 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Dalibor Bartoš

Robotizace ještě jednou

Již několikrát jsme psal o robotizaci a jak nás zasáhne a že to bude poměrně brzo. A asi to bude rychleji než jsem odhadoval. Domníval jsem se, že to potrvá minimálně 20 let spíše 30 let. Dnes to vidím poněkud jinak. Robotizace

23.11.2017 v 22:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 100 | Diskuse

Jiří Dohnal

Pravda o 17. listopadu podle hradu

Podle dobrých zdrojů z hradu je mediálně propagovaný výklad událostí 17. listopadu značně pomýlený. Pojďme uvést na pravou míru několik základních omylů, které se znovu a znovu každý rok tradují:

23.11.2017 v 21:13 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 328 | Diskuse

Josef Nožička

Když se Schwarzenberg jednou za čas probudí…

Při pročítání dnešních zpráv na internetu jsem narazil na několik článků, které citovaly výroky čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, pronesené při jeho rozhovoru pro ČTK.

23.11.2017 v 19:40 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 1672 | Diskuse

Dalibor Bartoš

O lidské hlouposti

Většinou se snažím psát o ekonomii, filozofii a politice a o otázkách a problémech, které nějak souvisí. Dnes jsme narazil opět po několikáté na naprosto neuvěřitelnou reklamu, že se naučíte cizí jazyk za 7 dní, pak ovšem zvýšili

23.11.2017 v 17:25 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 673 | Diskuse

Vítězslav Stanovský

GDPR - miniseriál - díl 2. - V čem je to jiné?

Dnes si řekneme základní rozdíly mezi GDPR a stávajícím zákonem o ochraně osobních údajů. Je jich více, ale ty nejvýznamnější se týkají práv občanů ke správcům osobních údajů. A v neposlední řadě ve výši sankcí...

23.11.2017 v 15:05 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 405 | Diskuse
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1126

Režisérka, novinářka na volné noze



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.